Daniela Seel

Daniela Seel

Daniela Seel, geboren 1974 in Frankfurt/M., lebt als Dichterin und Verlegerin in Berlin. Zahlreiche internationale Auftritte und Kollaborationen, u.a. mit dem Illustrator Andreas Töpfer, der Musikerin PLANNINGTOROCK, dem Tänzer David Bloom, den Dichtern Rick Reuther, Robert Stripling und SJ Fowler. Sie veröffentlichte die Gedichtbände ich kann diese stelle nicht wiederfinden, kookbooks 2011, und was weißt du schon von prärie, kookbooks 2015. 

Daniela Seel (1974) pochází z Frankfurtu nad Mohanem, je básnířka a nakladatelka v Berlíně. Vystupovala na řadě mezinárodních scén, spolupracuje také s umělci z jiných oborů, například s ilustrátorem Andreasem Töpferem, hudebnicí PLANNINGROCK, tanečníkem Davidem Bloomem, básníky Rickem Reuthererem, Robertem Striplingem a SJ Fowlerem. Vydala sbírky nemůžu toto místo znovu najít (ich kann diese stelle nicht wiederfinden, kookbooks 2011) a co ty víš o prérii (was weißt du schon von prärie, kookbooks 2015).

 

Die störrisch Schweifenden.

Die zur Vertreibung Bereiten.

Die unter der Erde noch Herrschenden.

Auch mein Körper krepiert, bestrickt von Komplizenschaft.

Weniger unverdächtig als in die Landschaft geblendet.

Was doch Lüge ist, Unterlassung.

Die Schneedecke wird nicht genügen.

Den Ältesten, ihrem verwahrlosten Straucheln.

„Unsere Aufgabe ist es, die Wildnis zu schützen, nicht Sie.“

Nicht vor Klauen, vor dem Aufrauschen, das die Klauen erzeugt.

Salbeistrauchsteppe, Weltliches. Immer-noch-Wüste.

Eine blattlose Demut vor ihrer Strenge.

Dass es Bedürftigkeit überhaupt braucht.

Instinkt zu durchkreuzen im Maul

mit der Frage, was Wildnis denn sei.

Goldadler, Wanderfalke, Rabe.

Schatten geduldig und gleißend.

Zu reglos, um zu beruhigen.

 

Zatvrzelí bloumavci.

Kteří chystají na odsun.

Ty, již ještě vládnou pod zemí.

I moje tělo chcípne, v rauši spoluviny.

O nic míň podezřelé než oslepené do zraku krajiny.

Což je ostatně lež, opominutí.

Sněhová pokrývka nejstarším.

Jejich zpustlému klopýtání, nepostačí.

„Naším úkolem je chránit divočinu, ne Vás.“

Ne před drápky, ale vzlétnutím, jež je zplodilo.

Šalvějová step, světskost. Do-posud-poušť.

Bezlistá pokora před striktní pustinou.

Že to vůbec vyžaduje potřebnost.

Zkřížit instinkt v tlamě

Otázkou, co to ta divočina je.

Orel, sokol, krkavec.

Lesklý a trpělivý stín.

Moc nehybný, než aby vnesl klid.

FIBELN

 

Auffahrendes ohne Seele lesen, die kaum mehr erkenntliche Arbeit in einem Ding.

Sieben Farbschichten allein an der Schlafzimmertür.

Dezennien gestrichen in Flächigkeit, oder Knopfreihen.

Lohn keiner Gerechtigkeit.

Um ferner noch hier zu sein, vermöge Arbeit, Verteilung.

Was eine aufwendet, an Entfremden.

Lässt Abweichung sich imitieren, oder vermeiden, woran wird etwas gleich?

Etwas wie Essensmarken, im Namen des Volkes, Gladiole, Ravioli.

Die über Gründe setzen, mehr als ein Fädchen tief.

Als wäre schön erst der Fehler in einer Kopie.

Wie leichthin ein Knopf springt.

Wenn ich einfach so weiterlebe, wie nahe komme ich Krieg?

Helle wird, von Leeren gemäßigt, von Pflicht.

Liegt Aufstand an, zornkrank, wo krank eine Schublade ist?

Das Eisschild schmilzt und ertrinkt, selbst im Winter,

und es ist ja Winter.

Fingern aus Leitschichten Fibeln, binden durch Zeiten Mitanwesenheit.

Limes, Lindisfarne, Kiew – die Rus rudert in Kartografien.

Wo endet das Römische Reich?

Das Römische Reich endet nie.

Den Grillen abgestotterte Stille, entginge so ihrer Bestimmung?

Ungesättigt.

Dass Röhricht –

umtobend, kniehoch heroisch.

Bis in die Gerten voll Zärtlichkeit.

Zeugte Verstocken von Unbeugsamkeit?

Unter Ordnungen Donner, es dunkelt.

Zeug. Gewirktes. — Nein.

Döst Irgendland noch herüber? Widersage.

Aus Erdreichen, Altern –

insprinchaftbandun, infarwîgandun –

Glottis schläft nicht, schlägt an.

SPONY

Pronikavé číst bez duše, práce v jedné věci sotva rozpoznatelná.

Sedm barevných vrstev v osamění na dveřích ložnice.

Desetiletí přeškrtnutá naplocho, nebo na řadě knoflíků.

Odměna ne spravedlnosti.

Tak abych tu ještě zůstala, prací, přidělováním.

Co všechno jeden nevynaloží, na odcizení.

Lze imitovat odchylku, nebo zabránit v podobnosti?

Něco jako potravinové lístky, ve jménu lidu, gladioly, ravioly.

Nadřadit důvodům, více než o nit hlouběji.

Jako by byla krásná až chyba v kopii.

Jak lehkovážně vyskočí tlačítko.

Když takhle budu žít dál, jak blízko se ocitnu válce?

Jas nadejde, mírněný prázdnotami, z povinnosti.

Založí vzpouru, zchromlou zlostí, tam kde ochořel šuplík?

Ledový příkrov taje a tone, dokonce i v zimě,

a ta je.

Štrachání z vodivých vrstev, spony spojují přítomnost v čase.

Limes, Lindisfarne, Kyjev – Rus vesluje v nauce o mapách.

Kde končí Římská říše?

Římská říše nikdy nekončí.

Cvrčky vykoktaný klid, vyvázne z jejich předurčení?

Nenasycený.

Že rákos –

běsnící, hrdinský po kolena.

Rozněžnělý až po bičíky.

Vytvořil z nepoddajnosti zatvrzelost?

Pod příkazy hrom, zatahuje se.

Harampádí. Způsob. – Ne.

Civí sem ještě Kdežezem? Odmítám.

Z půdy, věků –

insprinchaftbandun, infarwîgandun –

Hlasivka nespí, chystá se udeřit.

Übersetzung: Ondřej Buddeus